Rozhovor probíhal v centrále KB Penzijní společnosti v Praze-Stodůlkách. Hlavním respondentem byl nově jmenovaný předseda představenstva KB Penzijní společnosti Vladimír Jeřábek a společně s ním se rozhovoru zúčastnil i člen představenstva Ľubomír Koňák.
O spoření. Vlastně o investování
Náš rozhovor začnu vaší vlastní citací, kterou jste řekl při uvedení do vaší funkce: „Jedním z mých cílů na této pozici je změna aktuálního vnímání doplňkového penzijního spoření. Vidím ho totiž jako optimální investiční produkt pro všechny generace. Podle mého názoru není otázkou, zda důchod mít, ale spíše v jaké formě nebo v jaké kombinaci s jinými produkty v závislosti na rizikovém profilu klienta.“Takže penzijní spoření berete jako investici, tedy ne jako spoření? Je to správně řečeno – investice?
Jednoznačně ano. Stoprocentně tak, jak to bylo řečeno, to i podepíšu. Bohužel společenské vnímání takové není. Jen necelých 10 procent respondentů si myslí, že je to investice, většina si myslí, že je to spoření, a tu macošskou službu tomu dělá samotný název „doplňkové penzijní spoření“.
A není to jen doplněk?
Z mého pohledu to není ani doplněk. Ba naopak, mělo by být základem investování a vše ostatní doplňkem. Slovo „penzijní“ tam hraje samozřejmě významnou roli, ale není to spoření a nemusí to být až do penze. To spoření je z dnešního pohledu investice. Hodně tomu nahrává to, co KB Penzijní společnost uvedla v letošním roce, tedy novou produktovou nabídku, které říkáme Moje penzijní strategie, což je z mého pohledu optimální, velmi individualizovatelné investiční řešení, které je navíc strašně flexibilní a je férové a transparentní. Já se pokusím vysvětlit, proč si to myslím a proč tomu tak je.
Myslím si, že je to pro kohokoliv, to znamená od narození. Od prvního okamžiku až do 100+. Když to říkám, tak to často vyvolává úsměv. Já se pokusím to vysvětlit a podpořit reálnými příklady. Princip spočívá v libovolné kombinaci tří řešení. Klient vyplní investiční dotazník, zjistíme jeho rizikový profil, navrhneme mu tomu odpovídající řešení, které je vhodnou kombinací řekněme takových několika cihel. Klient to buď přijme, nebo si vybere podle svého rozhodnutí jinou variantu, svou individuální kombinaci.
Jedna cihlička se jmenuje akciové řešení, druhá se jmenuje dluhopisové řešení a třetí se jmenuje peněžní, respektive konzervativní řešení.
K mé absolutní spokojenosti by mi stačilo, kdyby existovaly ještě alternativní možnosti (např. nemovitosti a jiné). Ty tam zatím nejsou, protože nám to zákon neumožňuje. Pak si myslím, že skoro každá fyzická osoba by jiné řešení než investici vůbec už ani nepotřebovala a pouze si měnila poměry mezi cihličkami.
Chcete říct, že dobré penzijní investování, tedy důchodce, by dokázalo nahradit od kolébky až do seniorského věku tradiční pravidelné investování, pokud by bylo dobře nastavené?
Nejen pravidelné investování, ale i jakékoliv jednorázové investování. Já netvrdím, že to má tvořit 100 % portfolia finančních investic jednotlivce, ale má to být první základ jeho investic. Řekněme proč ne nějakých třeba 20 % nebo 25 % a časem se to může měnit.
Nejdřív je samozřejmě méně volných zdrojů, protože lidé spíše řeší hypotéku, ale časem je příjmu a volných prostředků více. Tedy jde i o flexibilitu, že jednou může někdo přidat pětistovku, pak tam může přidat 5000 korun, pak tam klidně dá jednorázově 100 000 korun, a může si ještě zvolit, jestli se to bude investovat okamžitě, nebo se to bude investovat postupně v nějakém delším časovém horizontu. Naše řešení nabízí dvouletý horizont.
O bezpečí peněz na účtech státu vs. bank
Bavíme se o investicích na i 50,60 let. Lidé oprávněně mají strach, že tu třeba ta společnost být nemusí. Chápu, že Société Générale a její Komerční banka jsou zavedeny společnosti, ale přece jen v tom investičním horizontu je to velmi dlouhá doba. Jak chcete ujistit klienty, že peníze, které začnou spořit/investovat třeba svým dětem, ty děti skutečně pak uvidí?
Jsou to vlastní prostředky účastníka, které jsou oddělené od prostředků penzijní společnosti. To je první velmi důležitý aspekt. Já osobně budu chtít víc spoléhat sám sebe než na to, jak mě v budoucnu zajistí stát. Jedním z motivů je i pohled na demografický vývoj naší společnosti, protože se ukazuje, že v časovém horizontu 20,30 let náhradní poměr, tedy prostředky v poměru toho, co dostanete od státu k průměrnému příjmu, budou stačit tak na prožívání. Tedy pokud se něco významného nestane. A teď nechci odkazovat na covid nebo migrační vlnu, která do toho dává úplně nové prvky.
Pokud se něco zásadního nestane, pokud se výrazně nezmění daně, pokud se nezmění odchod do důchodu z dnešních 65 na 68, na 70 let, tak nelze na stát spoléhat. To znamená, že já se spíš spoléhám na to, aby mé prostředky byly v soukromém sektoru. Účastník ve finále nemusí čekat až do důchodového věku. Za určených podmínek může kdykolijiž po dvou letech spoření, respektive investování, své prostředky vybrat.
Myslím, že každý pracující v mladém a středním věku už ví, že průběžný důchodový systém je nevyhovující a státní důchod bude nízký. Ale senioři vždy byli a stále budou významnou voličskou skupinou, takže „se ty peníze nějak pro ně najdou“. Není to tak?
Stát nabízí možnost dokoupit si chybějící roky důchodového pojištění. Je to dobrá cesta, nebo je lepší ty peníze, které bych dal státu na svůj důchod, investovat?
To je velmi dobrá otázka a začal bych tím, že já osobně nepovažuji stát za nejlepšího správce prostředků. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že má velký smysl investovat sám za sebe a nespoléhat se jen na stát.
A myslím, že i z hlediska informovanosti by stát, tj. politici, měli férově informovat o tom, jakou máme perspektivu „státního“ důchodu. Můžeme se podívat a poučit z mnoha systémů – většina je vícezdrojových – Nizozemsko, Dánsko, severské modely, ty jsou trošku více sociálně postavené, nebo pak na straně druhé třeba Anglii.
A ty alternativy spoření? Mluvil jsem o tom, že doplňkové penzijní spoření, a my to vnímáme jako investici, není spoření, není termínovaný vklad, není stavební spoření a není to fixní výnos. Je to závislé na obhospodařovateli, jak docílí výnosz těchto prostředků.
Tak i penzijní spoření má své náklady.
Tady účastník vstupuje do systému a neplatí za vstup nic. Pokud vystupuje ze systému, výstup je zase nula. Když se podíváme na většinu ostatních investičních alternativních řešení, tak obdobu nenajdete, nebo jich najdete velmi málo.
A já říkám, že zhruba 25 % prostředků by mělo být takto investováno a zbytek může být například v nějakém podílovém fondu pro operativnější likviditu. Další složkou portfolia by mohly být alternativní investice, jako například nemovitosti nebo realitní fondy, může tam být logicky třeba nějaký byt a pronájem tohoto bytu. Podnikatel logicky investuje do vlastního podnikání.
Doplňkové penzijní spoření by nemělo být stoprocentní, nedáváme na něj všechny prostředky, ale je to základ vlastních investic, vlastního portfolia, protože je nákladově nejoptimálnější, je velmi flexibilní, má i likviditu, což se moc neví. A je to vhodné řešení pro kohokoliv.
